Portské víno nebo jednoduše portské, O vinho do Porto, je vínem, které není pojmenováno dle regionu svého původu, ale podle přístavu, z něhož se na lodích vyváží. Viniční kraj Douro začíná 100 km proti proudu řeky ve vnitrozemí a rozprostírá se zhruba od Réguy, prvního městečka hodného zmínky, a dále 100 km do vnitrozemí až po španělskou hranici.
Je to asi nejimpozantnější, nejintenzivnější, nejdivočejší viniční krajina na světě, místo, kde osel a mula stále ještě mohou vypomoci tam, kde je třeba hrozny nosit na zádech jeden dva kilometry k první sjízdné cestě. Ještě dnes si tak alespoň můžeme představit průkopnickou práci prvních vinařů a prvních obchodníků s vínem na řece Douro.
Při pohledu na prehistorická svědectví – na zachovaná hroznová zrnka z doby bronzové, na zuhelnatělé zbytky révy přítomné v místě dávných pohřebišť, z historických Lagares a sklepů – vytušíme rozsah někdejšího intenzivního pěstování vína. Již za Římanů se v Douru nepochybně víno vyrábělo na export. Pro vlastní spotřebu se intenzivní pracovní nasazení na drsném, divokém, těžko dostupném, břidlicovém a žulovitém terénu nemohlo pokaždé vyplácet. Víno bylo odpradávna největším pokladem Portugalska. Své jedinečné jméno a uznání získalo především díky vínu z oblasti Douro, zvláště portskému vínu. Přístavní dvojčata Porto a naproti ležící Vila Nova de Gaia, kde dodnes ve sklepích na severním svahu zraje většina portských vín, byla vždy místy, která dynamikou místního obchodu a díky práci místních lidí udávala hospodářský ráz celého regionu.
Portugalci jsou jediným evropským národem, jehož název je identický se jménem proslaveného vína. Alfonso Henrique, se prohlásil poprvé v roce 1139 za krále Portugalců. Tím založil jeden z prvních evropských národů v moderním slova smyslu. To by ovšem nebylo myslitelné bez hospodářské síly a významu je ho hrabství s prosperujícím přístavem a trhem. To vše se odehrálo ve 12 století tedy v době, kdy cisterciáci založili jen v Portugalsku více než sto klášterů a kdy hospodářská moc církevních řádů dosáhla prvního velkého rozkvětu. Tehdy se produkce vína dostala na špičku zemědělských oborů, pokud jde o zisk i o možnost exportu.
Největší přehled o pokladech portugalské země měl král Dinis I (1279-1325), kterému se kromě jiného také podařilo v Portugalsku prosadit národní řeč, portugalštinu, jež se téměř beze změn používá do dneška a která vznikla z latinského dialektu užívaného v okolí Porta. Dinis měl přezdívku král sedláků. Prosazoval zemědělství tak silně, že z výnosů zemědělských produktů, jako je víno a olivový olej, mohla být postavena nevídaná obchodní flotila. Dnes bychom ho nejspíše označili za velmi schopného manažera. Dále založil roku 1290 v Lisabonu univerzitu, kterou o něco později přeložil do Coimbry, města ležícího blízko přístavu Porto a mnohem pevnějšího ve víře, a roku 1318 založil Kristův řád, jehož prostřednictvím vlastně skoupil majetek templářů. Tím vším položil základy budoucího velkolepého vzestupu Portugalska jako světové velmoci, jako velkého národa objevitelů. Obchod, export i import, byl velkým počinem Portugalců, jimž si zajistili ve své době vliv a bohatství. Jen na základě těchto historických poznatků lze pochopit, proč se portské stalo nejrozšířenějším exportním vínem na světa a proč je vývoz nejvýraznějším rysem Porta dodnes.
Vývoj oblasti Douro se projevil určitým odklonem od výlučnosti portského vína. Kdo si ještě pamatuje na chybějící nabídku jakostních stolních vín z této oblasti v době oficiálního vymezení DOC v roce 1982, ten by svět vín v této oblasti dnes již nepoznal. Dnes existují v každém ze tří sub regionů Baixo Corgo (Dolní Douro), Cima Corgo (Horní, ve skutečnosti však Střední Douro) a Douro Superior celé tucty vinařských statků, které lahvují vlastní vína. A dokonce v nejméně uzavřené, nejodlehlejší části je počet nových vinařských statků nejvyšší. V prvních dvou sub regionech se však často jedná o staré tradiční statky, které samy lahvují jen červená nebo bílá vína, některé z nich i portská. Bohatství barvy, tříslovin a hojné ovocnosti, která je vázána s fascinující bylinnou a kořenitou chutí a extraktivností, okouzluje stále více příznivce červených vín. Není pochyb o tom, že břidlicové půdy oblasti Douro mohou poskytnout nejen hutná, ale také jemná vína. Nejlepší polohy pro vína portská nejsou však bezpodmínečně nejlepší polohy pro červená, nebo dokonce pro bílá vína. Příliš vysoké teploty snižují přirozené kyseliny a eleganci. Někteří vinaři věří v chladnější severnější polohy, jiní zase v polohy ve větších nadmořských výškách. Přesto však na statcích produkujících portské mohou vzniknout i vynikající červená vína.
Důležité jsou rozdíly jednotlivých sub regionů. Baixo Corgo je s až 1 000 mm srážek ročně na srážky nejbohatší. Existuje tu tedy největší potenciál pro ovocnost a kyseliny, a tak není náhoda, že vyrábí naprosto špičkové víno. Nevýhodou jsou snad vyšší výnosy, zapříčiněné právě vyššími srážkami, a větší nebezpečí vzniku hniloby. Cima Corgo s ročním objemem srážek kolem 650 mm je dnes srdcem oblasti Douro ve výrobě portského a dnes už i červeného vína. Připadají na něj dvě třetiny plochy, ale jen 10 procent výnosů – hlavně kvůli velkému množství starých vinic, jejich příkrosti a v neposlední řadě také kvůli skrblictví vinařů. Konečně sub region Douro Superior vykazuje 300 – 450 mm srážek. Přirozený obsah kyselin je zde zřídka dostačující, ale ovocnost, barva a kořenitá chuť mohou i zde vést k velkým červeným vínům.
06.11.2017
